Příběh Madame Mustache: Křehká krása, divoká povaha

Málokterý příběh Divokého západu je tak tragicky krásný jako ten o Eleanore Dumont, známé pod přezdívkou – Madame Mustache. Byla to křehká francouzská kráska, která se stala jednou z prvních profesionálních krupiérek. Její život byl neustálým tancem mezi elegancí a brutalitou, mezi láskou a zradou, mezi bohatstvím a zoufalstvím. Příběh ženy, která se proměnila z půvabné dámy na drsné „živé ztělesnění Divokého západu“.

Kráska a její osudová hra

Eleanore, skutečným jménem Simone Jules, se pravděpodobně narodila v New Orleans kolem roku 1829. Když však přišla na Divoký západ kolem roku 1849, přijala nové jméno a svůj původ uváděla ve Francii. V tehdy asi dvaceti letech byla ztělesněním krásné, tajemné a nesmírně inteligentní dámy. Přestože si časem vybudovala velkou pověst, o její mladosti se dodnes mnoho neví.

První zmínky o Eleanore Dumont začínají ve slavném hotelu a salónu Belle Union, kde začala pracovat jako krupiérka. Její specialitou byla hra vingt-et-un, předchůdce dnešního blackjacku. Muži přicházeli už jen proto, aby ji viděli rozdávat karty. Byla nejen půvabná, ale také neuvěřitelně klidná a sebejistá. Dokázala si zachovat chladnou hlavu i v nejvypjatějších situacích, což později vedlo k podezření z podvádění. Přestože se nikdy nic nepotvrdilo, musela Belle Union opustit.

S největší pravděpodobností se však jednalo o nepravdivé obvinění nespokojeného hosta, který podcenil její dovednosti a zlobil se kvůli prohře se ženou. Mimo Belle Union totiž měla Eleanore celoživotní pověst férové hráčky. Tato nespravedlnost jí však nezabránila. V té době už měla naspořeno slušné jmění. Eleanore věděla, že díky svému šarmu a umu si dokáže vybudovat vlastní impérium. Vydala se proto do zlatokopeckého města Nevada City, kde si otevřela vlastní salón s názvem „Vingt-et-un“.

Čas největšího úspěchu

Její salón byl absolutní raritou. V městě plném drsných mužů, potu a prachu vytvořila oázu elegance. S plynovými lustry, sametovými závěsy a drahými koberci lákala mužů nejen na hru, ale i na noblesní atmosféru, kde museli nechat hrubé chování před dveřmi. Dumont prosazovala přísný dress code (sako, kravatu a klobouk) a zakazovala nadávání, plivání a samozřejmě bitky.

Hráči salón milovali. Nejen pro luxusní prostředí, či sklenku šampaňského zdarma při příchodu, ale hlavně pro možnost hrát proti krásné a záhadné Madame Dumont. Eleanore byla šarmantní a okouzlující. S hráči dokázala flirtovat a přitom si neustále udržovat odstup. Muži jejímu kouzlu nedokázali odolat, jak dokládá úsloví z té doby: „Je větší uspokojení hrát proti Madame a prohrát, než vyhrát v jakékoliv jiné hře.“ Eleanore si je omotala kolem prstu a s úsměvem jim brala peníze, zatímco její jemný hlas uklidňoval.

Její kapitál rostl a brzy s obchodním partnerem Davem Tobinem otevřela druhý podnik Dumont's Palace, kde se hrálo populární faro, poker, ruleta či chuck-a-luck. I druhý podnik prosperoval, ale zásoby zlata v Nevada City se zmenšovaly a s horníky nakonec opustila město i Eleanore.

Sen, který se proměnil v noční můru

V té době měla Dumont dostatek peněz, aby se pokusila o klidnější život. Její sen o spokojeném a bohatém životě se však zhroutil, když se zamilovala. Přestěhovala se do Carson City v Nevadě, kde si koupila ranč. Právě tam poznala elegantního a uhlazeného muže jménem Jack McKnight. Řekl jí, že je obchodník s dobytkem, a okouzlil ji natolik, že mu bez váhání přenechala správu svého ranče. Ona sama přeci o farmaření a zvířatech nic nevěděla. Jack však nebyl nic jiného než podvodník. Už měsíc po jejich seznámení utekl se všemi jejími penězi, prodal její ranč a nechal ji s dluhy.

Eleanore zůstala zdrcená, ale nezlomila se. Říká se, že ho vystopovala, našla a neváhala na něho použít svou dvojhlavňovou brokovnici. Nikdy nebyla obviněna z vraždy, ale podle mnohých za to mohl jen nedostatek důkazů. Údajně se však v závěru života přiznala, že pomsta byla sladká a že McKnighta zastřelila, ale celá pravda se už nikdy nedozvíme.

Tvrdé lekce Divokého západu

Bez peněz byla Eleanore nucena vrátit se do hornických měst a znovu se věnovat hazardu. Během následujících dvou desetiletí putovala od města k městu a snažila se obnovit své bohatství díky kartám a svému šarmu. Čas je však neúprosný ke všem a zatímco její krása postupně mizela, tmavá linie chloupků nad horním rtem se stávala výraznější. Právě to jí vyneslo nelichotivou přezdívku Madame Mustache.

Krása, která ji v mládí chránila a otevírala jí dveře, už nebyla jejím spojencem. Muži, kteří si před ní v minulosti sundávali klobouky, nyní neměli problém v její přítomnosti nadávat a říkat oplzlé vtipy. Eleanore vlivem špatné zkušenosti s McKnightem a klesajícím vlivem na opačné pohlaví přijala tvrdost Divokého západu. Vyměnila šampaňské za whisky, její slovník se začal přizpůsobovat prostředí a všude s sebou začala nosit zbraň.

Přesto se její jméno stále těšilo popularitě. Dokázala přilákat davy a legendy o ní rostly. Říkalo se, že jednou po úspěšné noci hraní hazardních her ji zastavila dvojice ozbrojených lupičů. Místo peněz vytáhla spod šatů zbraň, jednoho lupiče zastřelila a druhý ze strachu utekl.

V jiném příběhu se říká, že v přístavu ve Fort Benton, se dvěma pistolemi v rukách, zastavila přicházející parník, o kterém věděla, že je na něm nákaza neštovic. Kapitána lodi varovala, že pokud zakotví, tak ho na místě zastřelí. Asi není třeba dodávat, že kapitán loď rychle otočil.

Její drsnější povaha se přenesla i ke kartám. Říká se, že jednou během hry v Colorado City osobně zbičovala jednoho podvodného hráče. Jindy zas nechala vyhodit zákazníka jen proto, že ji obvinil, že není Francouzka. Její povaha se stala stejně divoká jako krajina, kterou procházela.

Smutný konec legendy

Na sklonku života se usadila v Bodie v Kalifornii. Ačkoliv už nebyla tak slavná jako v mládí, v místních novinách psali, že "vypadá stejně mladá jako předtím". Její vliv na muže však dávno nebyl stejný jako v mládí a po přibližně roce jí došly peníze.

V osudnou noc si od přítele půjčila 300 dolarů na hru. Štěstí jí však nepřálo a během pár hodin o všechno přišla. Tiše, bez slova, opustila salón. Její tělo objevili následující ráno (8. září 1879) asi míli od města. Vypila víno s morfinem. Zanechala jen krátký list, kde uvedla: "Už mě nebaví žít." Podle svědků ležela na trávě, hlavu položenou na kameni, jako by spala.

Její smrt zasáhla celý Divoký západ. Místní hazardéři, ti samí, kterým kdysi s úsměvem brala peníze, se složili na její pohřeb. Madame Mustache sice byla pochována v části hřbitova vyhrazené pro vyvrhele a hříšníky, ale byl to největší pohřeb, jaký kdy Bodie zažil. I noviny po celé zemi informovaly o Dumontově smrti s úctou a respektem a vzdaly hold ženě, o které se říkalo, že "žila nejférovější život, jaký mohl být". Její hrob je dnes už neznámý a neoznačený, ale její legenda bude žít věčně.